Hořicko - Sociální služby - Kreslení je jeho život, proto vtiskl svůj příběh do komiksu Středa 14. listopadu 2018 
Sociální služby
 Ústav sociální péče pro tělesně postižené


JÍDELNÍČKY
Napište nám
Kontakt
info@horicko.cz
Provozovatel www.horicko.cz
Prodejní akce

Reklama
Máme pro vás tip na skvělý dárek za vysvědčení, který vaše peněženka ve zdraví přežije:
počítačovou hru na CD/DVD v originálním obalu za neuvěřitelných 49,- Kč.

www.HORICKO.cz
stáhnout
[CNW:Counter]
Kreslení je jeho život, proto vtiskl svůj příběh do komiksu

Úplně obyčejný den jako každý jiný. Milan Miklík se vydal s pejskem na procházku. Na silnici u Kroměříže, kde zrovna pobýval, ho srazilo auto. Zázrakem přežil, i když mu osobní vůz přejel přes břicho a způsobil četná devastující zranění. Nehoda mu definitivně převrátila život, z malíře komiksů se stal člověk, odkázaný na péči druhých.

Z Kroměříže byl po následné amputaci nohy přeložen na LDN do Hořic, do místa trvalého bydliště. „Nejhorší byla ta noha, tu ničím nenahradíte. Člověk se ale postupně učí soběstačnosti,“ popisuje své vzkříšení.

V Hořicích pečovali o jeho tělo, ale psychicky scházel. Po téměř ročním pobytu vyvstala otázka, co dál. „Pořád nevěděli, co se mnou. Nakonec mě sociálka předala hořickému úřadu, ať se o mě postará. Tak jsem skončil tady a moc se mně tu líbí, chtěl bych tu zůstat,“ pochvaluje si senior pobyt v Nové Pace. „Byl to člověk v důchodu, který prakticky neměl nic. Žádné sociální zázemí, příspěvky, invalidní vozík, byl na plenách, nemluvil. Rozhodli jsme se to změnit,“ popisuje stav klienta na hořické LDN Jitka Fučíková z packého Života bez bariér.

Zpočátku nový klient vyžadoval čtyřiadvacetihodinovou péči. „Pak jsem si řekl, že si budu dělat všechno sám. Převlékání, přebalování. Teď už sem jezdí pečovatelky jen když se koupu,“ pyšní se Miklík svými úspěchy.

Na pokoji má televizor, počítač a pracovní stůl, což mu umožnilo vrátit se k jeho životní lásce – malování. „Kreslení je můj život,“ přiznává nad papírem, na kterém se během minuty roztančí úžasné komiksové postavičky.

Pan Miklík pracoval celý život v propagaci. Veřejnost zná z časopisů jeho kreslené vtipy a malůvky pro děti. Postavičky si vymýšlí. „Posílal jsem vtipy do hromady časopisů, postupně to upadalo, nyní kreslím pro časopis křížovkářů. Chtěl bych ale udělat pár kreslených vtipů a někomu je nabídnout,“ rozvíjí před námi své plány.

A zamýšlí se také, co dál. „Na Moravu už nechci, zůstanu tady,“ říká rezolutně muž, upoutaný na invalidním vozíku. I tak má pevnou vůli rvát se s osudem, beznaději rozhodně nepropadá, i když nemá domov. Dům po rodičích v Hořicích totiž přenechal rodině.

Pobývat v packém stacionáři ale nemůže natrvalo a tak se všichni společně zamýšlí, kde najít třeba chráněné bydlení.

Svůj osobní příběh už vtiskl i komiksovým postavičkám. „Chceme pro pana Milana získat finanční podporu z různých nadací, aby si mohl sám uhradit ubytování a svými kresbami si na sebe vlastně vydělal,“ vysvětluje Fučíková a dodává, že podobných příběhů, kdy se lidé po úraze nemají kam vrátit, je bohužel daleko víc.

Autor: Iva Kovářová, zdroj: jicinsky.denik.cz