Tikající bomba, tak označují vodohospodáři a odborníci na životní prostředí ložisko staré ekologické zátěže v areálu firmy Deprag. Právě zde totiž hrozí průnik nebezpečných chemikálií a dalších odpadů do spodních pramenů, odkud čerpá pitnou vodu nejen lázeňské město, ale i šestnáctitisícový Jičín a další obce. V případě katastrofického scénáře by tak krajský hejtman musel na Jičínsku vyhlásit krizový stav.

Místopředseda dozorčí rady firmy Deprag Otakar Řehořovský stejně jako starosta města Pavel Šubr nebo náměstek ředitele jičínské vodohospodářské společnosti Luboš Haken jsou přesvědčeni, že průtahy kolem likvidace jedů, které v minulosti zamořily půdu a některé objekty z dědictví bývalého podniku Narex, se zbytečně protahují.

„Při privatizaci Narexu před deseti lety se stát zavázal, že ekologickou zátěž odstraní na své náklady,“ upozorňuje Řehořovský na smlouvu mezi Fondem národního majetku a firmou Deprag, která podnik koupila.

Průzkumy například ukázaly enormní znečištění pod někdejší kalírnou a starým úložištěm šrotu, které nebylo dostatečně zabezpečené.

„Situace je vážná, protože může dojít k ohrožení zásob pitné vody pro Bělohrad i pro Jičín, který je zásobován z místních podzemním pramenů,“ líčí bělohradský starosta Pavel Šubr. Z průzkumů vyplývá, že by se měl například zbourat starý a dnes prázdný tovární objekt u silnice a ještě pod ním by se měla odtěžit zamořená zemina do hloubky asi šesti metrů, upřesnil starosta.

Ministerstvo financí, které převzalo privatizační agendu po zrušeném Fondu národního majetku, zdůvodňuje zpoždění tím, že ještě před uzavřením ekologické smlouvy s firmou Deprag byly na základě průzkumných prací ekologické škody vyčísleny na zhruba 16 milionů, zatímco pozdější analýzy potvrdily obavy ze znečištění mnohem většího rozsahu. Rozpočet na likvidaci jedů se tak prodražil už na více než 100 milionů korun. A to je také hlavní důvod, proč se řešení problému stále odkládá.

„V roce 2003 proběhl předsanační doprůzkum, který zjistil rozsáhlejší ekologické škody, než byly původně zjištěny v devadesátých letech,“ potvrdila Zuzana Chocholová z tiskového oddělení ministerstva financí.

Dodala, že v roce 2005 bylo vydáno nové rozhodnutí České inspekce životního prostředí, které specifikuje opatření k nápravě na základě zjištění nových ohnisek znečištění ropnými látkami a chlorovanými uhlovodíky. Výsledkem je, že rozpočet sanačního zásahu mnohonásobně převýšil původní šestnáctimilionovou garanci. Rozdíl představuje právě částku ve výši téměř sto milionů korun.

V současné době je podle Chocholové na ministerstvu financí zpracováván materiál do vlády, který ale ještě musí projít mezirezortním připomínkovým řízením. Jestliže vláda návrh schválí, což by podle některých informací mohlo být už začátkem letošního podzimu, ministerstvo prý okamžitě vyhlásí veřejnou soutěž na dodavatele sanačních prací.

„Zájem na řešení tohoto problému je z naší strany eminentní, teď ale záleží na ministerstvu financí, aby uvolnilo navýšený objem peněz na sanaci,“ zopakoval Řehořovský.

Zamořená lokalita v Bělohradě není zdaleka jediným rizikovým místem. V České republice se dodnes nachází více než tisícovka ekologických zátěží a celkové náklady na vyčištění krajiny poškozené průmyslovou činností z doby před privatizací se podle aktuálních odhadů pohybují kolem 115 miliard korun. (jn)