Po vystudování hořické Střední sochařsko-kamenické školy, obor sochařství, absolvoval v roce 1975 u prof. Lidického AVU Praha.

Vystavoval:samostatně v Jičíně, Hořicích, Pardubicích a účastnil se mnoha kolektivních výstav.

Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách a v několika galeriích (Klenová, Pardubice …).

Žije v Hořicích. Manželka, učitelka, je t.č zástupcem starosty města. Má 3 syny.

S blížícím se hořickým symposiem 2003 jsem si uvědomil, že jsem neviděl sochy z loňska. Kde stojí? Ptal jsem se sám sebe. Dozvěděl jsem se, že jsou stále na místě svého vzniku, v lomu U Josefa. To vyvolalo další všetečné otázky k samé podstatě smysluplnosti symposia.
Protože se podobně mohou ptát i další občané Hořic, rozhodl jsem se hledat odpovědi u sochaře Romana Richtermoce, který je v této kulturní akci osobně angažován.

Pane Richermoc jste jedním z organizátorů hořického sympozia, nebylo tomu tak vždy, jak k tomu došlo?

V roce 2000 proběhlo poslední symposium organizačně spojené nejvíce s osobou profesora Vladimíra Preclíka a ředitele hořického muzea, Václava M. Bukače. 
Rok 2001 byl již bez symposia a tehdy si někteří zastupitelé uvědomili, že ukončit tradici založenou v roce 1966 by byla pro Hořice ztráta. Oslovil mne Městský úřad s přáním, aby se v konání symposií pokračovalo. Vzniklo občanské sdružení Sochařské symposium Hořice.
Na začátku stál profesor AVU Karel Nepraš, který bohužel v den registrace sdružení zemřel. Nyní jsou členy sdružení: 
ing. Barták (ředitel Kámen Ostroměř), Mgr.Alexander Gregar (ved. odb. kultury a cestovního ruchu na Magistrátu města Hradce Králové.), Roman Richtermoc (technická organizace symposia), ing. Martin Samohrd (propagace symposia, granty), ing.Ladislav Tokan CSc. (hospodaření symposia), František Tomášek (MěÚ Hořice, regionální sdružení Podzvičinsko), Zdena Vaškovová (radní města Hořic, kulturní komise města Hořic).

Vzápětí jsme se pustili do příprav symposia v roce 2002. To proběhlo za účasti čtyř českých sochařů.

Symposia jsou především setkáním tvůrčích umělců. Zaznamenal jsem názor: „V dnešní kapitalistické době je pro většinu sochařů existenční problém někde sochat měsíc jen pro zážitek se setkání s kolegy“. Není na něm něco, když všichni účastníci z roku 2002 byli z tuzemska?

Zásadně nesouhlasím. To, že byli účastníci výhradně z tuzemska, bylo dáno časovým limitem pro uspořádání Symposia 2002. Po technické stránce proběhlo, troufám si tvrdit, dokonale. Domnívám se, že tento ročník ani úrovní děl nezaostával za předchozími ročníky. Bylo to setkání sochařů různých generací a to pokládám za cenné.

Každý z účastníků dostane příspěvek 20 tisíc korun, ze kterého zde měsíc žije. Tomu, komu by se to zdálo mnoho, vzkazuji, že zde pracují celý měsíc sedm dní v týdnu 10-12 hodin denně. Na konci jejich pracovního úsilí je hodnota plastiky až několik set tisíc a tu zanechají Městu Hořice.

Zaslechl jsem, že webové stránky symposia nebyly přijaty všemi jen kladně.

Máte pravdu. Kupříkladu organizátor minulých symposií pan profesor Vladimír Preclík si celou záležitost, bohužel, vyložil, jako parazitování na předešlých symposiích. Toto nás velice mrzí, jelikož si jeho práce velice vážíme a respektujeme jeho obrovský přínos při vzniku tradice hořických symposií. My chceme na tuto tradici navázat a na našich webových stránkách jsme se snažili podat informaci o celém symposiálním dění v Hořicích.

Mluvil jste o úrovni děl z roku 2002. Mně se líbily tak 50 na 50. Třeba v areálu Střední kamenicko-sochařské školy v Hořicích se mi řada prací tamních studentů líbí víc.

Odpovím otázkou: Platí váš názor i na exponáty na Gothardě?

Je to váš subjektivní názor a konec konců někteří žáci hořické školy jsou potencionálními účastníky hořického symposia. Můžete nabýt dojmu, že některá díla nejsou dotažena do definitivní podoby - je to způsobeno tím, že někteří autoři vdechnou svoji ideu plastice až při jejím osazení. Můžeme uvést příklad Relikviáře od Jana Pospíšila.

Tím se dostáváme k tomu co mne k Vám nejvíce přivedlo: Proč jsou sochy i rok po dokončení stále v lomu U Josefa?

Náš odhad je, že na Mohejlíku by se umístily sochy ze 4-5 ročníků symposií.

Máme myšlenku, že v budoucnu by byl pro instalaci symposia využit prostor, který se rozkládá za Domovem důchodců v Hořicích. Na tuto ideu jsme přišli z těchto důvodů: domov důchodců, jako sociální zařízení, má velmi skromné zázemí co se týče zeleně a možnosti relaxace jeho obyvatel v blízkém přírodním prostředí. Proto bychom navrhovali vytvoření jakéhosi lesoparku za areálem domova důchodců. Myslíme si, že součástí této přírodní scenérie by mohla být i instalace symposiálních plastik.
Osazování soch by pak výhledově mohlo pokračovat podél cesty do lomu sv. Josefa, a tak by symbolicky došlo k propojení stávajícího symposia na Gothardě s lomem sv. Josefa

Jaká jsou pravidla pro účast na symposiu?

Uzavírka přihlášek je v březnu. V přihlášce by každý mimo základních identifikačních údajů měl uvést již realizovaná díla s odkazem na další možné reference. Přihláška je dostupná na našem webu. Výběr provádí členové Sdružení hořického symposia.

Kdo se v roce 2003 hořického symposia účastní?

Karl Wiele z Německa, Štefan Hudzík ze Slovenska, z USA Miro Maler, Brenda Oakes z Velké Británie a Českou Republiku zastupuje Vlasta Samohrdová.

S jakým rozpočtem hospodaříte při realizaci Symposia 2003?

Letošní sochařské symposium je financováno částkou 195 000 Kč. Částka pochází ze 3 hlavních zdrojů. Jednak je to pokladna města Hořic, díky pochopení hejtmana ing.Bradíka je pro nás významný příspěvek z grantu Královéhradeckého krajského úřadu a poslední část sponzorsky poskytla firma Marius Pedersen, která místně podniká ve svozu a likvidaci tuhých domovních odpadů.
Dalším významným sponzorem je společnost Kámen Ostroměř, která nám věnuje pískovec. Teprve, když zjistíte do jakých “kamínků“ se sochá v jiných sochařských symposiích, včetně zahraničních, teprve pak oceníte kvalitu kamene, který máme k dispozici.

Co řeknete závěrem?

Hořické sochařské symposium naplňuje myšlenku pracovního setkání sochařů a nejen jich, ale propojuje toto setkání s jinými kulturními a vzdělávacími aktivitami. Kupříkladu je krásné setkání sochařů s malými zájemci o sochařinu, kteří zde pod jejich vedením poprvé osahali kamenické nástroje.
I když nehodláme opakovat ponechání soch v lomu, tato “nouze“ přinesla zajímavou zkušenost. Lom U Josefa je častým hostitelem společenských akcí dosti bujarého charakteru. Potěšilo mě, že sochy tyto akce ve zdraví přežily. Doufám, že tento stav je trvalý a svědčí o kladném vztahu občanů ke kulturním hodnotám.