Milí čtenáři,

redakce Hořicka mě požádala o příspěvek v souvislosti s úmrtím pana doktora Miroslava Holuba, dlouholetého profesora hořického gymnázia. 

Nechtěla bych jeho život sumarizovat ani hodnotit. To už místo mne udělali a jistě ještě udělají jiní. Chtěla bych se tedy s vámi, kteří jste ho znali, podělit alespoň o jednu osobni vzpomínku, protože jsem měla to štěstí, že jsem se se svým bývalým panem profesorem a jeho manželkou mohla skoro pravidelně setkávat i po studiu, téměř do jeho posledních dnu.

Krátce před první návštěvou manželů Holubových v domku mých rodičů jsem si zavolala obě své dcery, kterým bylo tehdy sedm a osm let, ke krátkému
rozhovoru:
„Za chvíli nás s tatínkem přijdou navštívit pan a pani Holubovi," řekla jsem jim. „Známe se s nimi už dlouho. Pan Holub je můj bývalý profesor z gymnázia, je doktor filosofie. Je to velmi chytrý a vzdělaný pán a my bychom si s tatínkem přáli, abyste se s nimi přišly pozdravit a nezapomněly se slušně představit."

Naše dcery to zvládly k naší plné spokojenosti. Po návštěvě jsem se jich zeptala: „Tak co, jak se vám líbil pan doktor Holub?".

Naše starší dcera se zamyslela a odpověděla: „Víš mami, já jsem si toho pana profesora představovala úplně jinak." „Jak jinak?", ptala jsem se překvapeně. „No, zamračeného a vousatého. Ale tenhle vypadá jako nějaký hodný člověk."

Čest jeho památce.

Lenka Ridzoňová

Autorka uvítá, když jí na e-mail ridzon@tesco.net pošlete i Vy své vzpomínky na PhDr. Miroslava Holuba