Vítězkou čtvrtého ročníku soutěže Ocenění českých podnikatelek v kategorii Výjimečný růst firmy se stala Vlasta Jahelková, ředitelka a majitelka soukromé Základní umělecké školy Melodie.

- Narodila se v Hořicích, kde se pedagogické práci věnuje již od roku 1972.
- Vystudovala hru na klavír u prof. Anny Bolckové na konzervatoři v Praze.
- V roce 1995 založila v Hořicích první soukromou ZUŠ v Královéhradeckém kraji, ve které je ředitelkou.
- Kromě klavíru vyučovala řadu let také tanec, kde její žákyně získaly několik finálových umístění v různých tanečních soutěžích a přehlídkách na okresní, krajské i republikové úrovni.
- Připravuje žáky na školy s pedagogickým nebo uměleckým zaměřením a na soutěže ZUŠ ve hře na klavír, kde bývá pravidelně členkou okresní poroty.

Splnila všechny podmínky, díky kterým se mohla soutěže účastnit: obyvatelka České republiky, sto procentní majitelka společnosti s minimálním počtem 10 zaměstnanců a fungování firmy nejméně 10 let.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdo Vás přihlásil do soutěže?
Dostala jsem dva emaily od zakladatelek soutěže, kde mě žádali ,abych se sama přihlásila, což jsem nakonec udělala. V loni jsem se v této soutěži umístila jako pátá v kategorii Malé firmy. Letos jsem vyhrála . Z celkového počtu bylo vybráno 34 finalistů v pěti kategoriích z 10 tisíc společností.

Jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděla, že jste zvítězila?
O vítězství mě informovala telefonicky zástupkyně soutěže. V prvním okamžiku jsem tomu nemohla uvěřit, že mohla vyhrát škola mezi firmami, ale samozřejmě jsem měla radost, že se moje úsilí vyplatilo.

Kde všude máte pobočky?
Kromě Hořic máme ještě čtyři pobočky v okolí, které dohromady navštěvuje téměř čtyři sta žáků. Vyučujeme čtyři obory hudební, taneční, dramatický a výtvarný.

Jak Vás napadlo založit uměleckou školu?
Léta letoucí jsem učila na státní umělecké škole, a když její ředitel končil, bylo vypsáno výběrové řízení, které jsem sice vyhrála, ale na místo byl dosazen někdo jiný. Změnily se podmínky, takže jsem řekla dost, tady skončím. Můj kamarád mi navrhl, abych si založila vlastní lidušku, ale rychle kvůli včasnému podání žádosti. Rozmyslela jsem se do druhého dne, a souhlasila. Ministerstvo školství muselo schválit její zařazení do sítě škol, abych ji mohla vůbec otevřít .Při podání žádosti jsme měli jasno, kde bude škola sídlit. Smlouvu o pronájmu jsme uzavřeli s majitelem Základní školy v Komenského ulici. Žádost byla nakonec schválena a 5. srpna jsem se dozvěděla, že prvního 1. září 1995 otevíráme zařízení.

Nebála jste se tak riskantního kroku?
Určitě jsem do toho šla s obavami. V té době mnoho soukromých uměleckých škol nebylo. Za pochodu jsem se musela vše naučit včetně ekonomické části. Dva učitelé se mnou odešli ze státní Zušky a pomáhali mi. Od ministerstva jsem získala nejnižší možnou dotaci. Nejdříve jsem musela mít doporučení od České školní inspekce, po její kontrole jsme obdrželi 80 procent dotace.

Kolik měla škola vyučujících?
To si již nepamatuji, ale nyní se jejich počet pohybuje mezi 14 až 17.

Jak vaše začátky vnímala rodina?
Děti chodily do základní školy, takže to nebylo jednoduché. Rodiče jsem již neměla, ale pomáhali mi pantáta s panímámou.

V čem se liší výuka na Vaší škole od státní?
Pochopitelně musíme plnit osnovy. Snažíme se používat nové metody výuky, například se více věnujeme modernímu tanci. Vycházíme vstříc dětem i rodičům, zachováváme individuální přístup.Chceme, aby se u nás žáci cítili dobře, a pokud je něco trápí, povídáme si s nimi.

Od jakého věku přijímáte děti?
Od kteréhokoliv věku. Máme i čtyřletého žáčka. Přihlásit se mohou všichni uchazeči zhruba do devatenácti let.

Jaké je Vaše přání do budoucna?
Rádi bychom přesídlili do vlastní budovy, ale na druhé straně nám vyhovuje, že základní škola, která nám pronajímá prostory se nachází v centru. Uvidíme, co bude dál.