V letošním roce uplyne osmdesát let od zahájení sportovní a zájmové
letecké činnosti v Hořicích a okolí.
Vůbec první let místních letců sdružených v plachtovém odboru Masarykovy letecké
ligy uskutečnil Václav Macák 15. listopadu 1936 ze svahu u Červené Třemešné na
jednoduchém školním kluzáku Zlin V pokřtěném Zvičina. Letadlo se do vzduchu
vzneslo pomocí pryžového lana předepjatého družstvem pomocníků, let trvající
dvacet sekund skončil ukázkovým přistáním. Masarykova letecká liga (MLL) byla
dobrovolnou organizací sdružující zájemce o letectví, věnovala se nejen létání,
ale též modelářství a přednáškové a popularizační a propagační činnosti.
Hořická odbočka MLL byla založena v roce 1926, o deset let později vznikl její
plachtový odbor a začalo praktické létání.
Členové aeroklubu, nově založeného v roce 1945 po přestávce vynucené německou
okupací, dosáhli ve své historii mnohých úspěchů v celostátním měřítku.
Připomeňme mistra světa a světového rekordmana v parašutismu Zdeňka Kaplana nebo
mnohonásobného medailistu ze světových mistrovství v přesném létání Lubomíra
Šťovíčka.
ÚSPĚCHY, VÝSLEDKY
Dobré výsledky nechybí ani v současnosti. V roce 2015 obsadil aeroklub
osmé místo v celostátní plachtařské soutěži (ze sedmdesáti pěti zúčastněných
aeroklubů), Pavel Trybenekr se výbornými výkony v plachtění prosadil do české
juniorské reprezentace a obsadil na juniorském mistrovství světa osmou příčku
jako druhý nejlepší český účastník. Letos vyhrál plachtařské mistrovství
republiky regionů již mezi „dospělými".
LÉTÁNÍ PRO RADOST
Základem činnosti ale stále zůstává létání pro radost, kterému členové
věnují čas, práci i hmotné prostředky při zajišťování provozu, údržbě letadel a
letiště. Pro zajímavost dodáváme, že zahájit výcvik na bezmotorových letadlech
lze od čtrnácti let, pilotní průkaz je možné získat v šestnácti letech, pilotní
průkaz pro motorové letouny v osmnácti letech. Ale i mnozí sedmdesátníci splňují
zdravotní požadavky a aktivně létají.
Provizorní místa, ze kterých se létalo, tedy především různé svahy v širším
okolí Hořic, byla nahrazena dnešním letištěm budovaným od roku 1947 s velkým
pochopením Hořic, Dobré Vody, Domoslavic a Holovous.
VEŘEJNÉ LETIŠTĚ
Letiště označené mezinárodním kódem LKHC je v současnosti úředně vedeno
jako veřejné letiště, které je součástí oficiální dopravní infrastruktury České
republiky. Aeroklub je provozovatelem letiště, povinným v provozní době
stanovené předpisem Úřadu pro civilní letectví zajistit předepsané provozní a
záchranné služby pro létající veřejnost. Vše zvládají členové ve svém volném
čase bez jediného zaměstnance a bez jakéhokoliv státního příspěvku.
Aeroklub Hořice v Podkrkonoší u příležitosti osmdesátého výročí
zájmového létání na Hořicku pořádá v sobotu 10. září od 10 do 16 hodin den
otevřeného letiště.
K vidění i k bližšímu seznámení budou všechna bezmotorová i motorová letadla
aeroklubu i soukromá letadla jeho členů. Přislíbena je rovněž hojná účast mnoha
typů letadel z bližšího i vzdálenějšího okolí. Nebude chybět možnost poznat
pohyb vzduchem při seznamovacích letech s větroni, motorovými letouny i
vrtulníkem, za příznivého počasí i možnost výstupu v upoutaném horkovzdušném
balónu.
PRÁCE MODELÁŘŮ
Hořičtí modeláři se pochlubí svou zručností vystavením létajících
modelů různých kategorií. Samozřejmá je možnost občerstvení pro malé i velké
návštěvníky.
Přístup bude výhradně od silniční komunikace Dobrá Voda – Domoslavice po
příjezdové spojce přes železniční trať k letišti, parkování motorových vozidel
zajištěno, cyklisté a pěší vítáni. Den otevřeného letiště se pořádá s podporou
města Hořic a s podporou Skupiny ČEZ.
První kvalifikovaný letec Václav Macák (1919 – 2002)
První úředně kvalifikovaný sportovní letec na Hořicku pocházel z Horní
Nové Vsi, dnes části Lázní Bělohradu. Povoláním učitel se zaměřením na
matematiku a fyziku působil především na různých hořických školách. Pedagogickou
kariéru zakončil jako ředitel Základní školy Na Habru a okresní školní
inspektor.
Kvalifikovaným pilotem bezmotorových letadel se stal absolvováním kurzu
pořádaným Masarykovou leteckou ligou na vrchu Raná u Loun. V plachtovém odboru
hořické odbočky MLL poté působil jako vůbec první instruktor, který mohl vést
výcvik dalších místních pilotů. Létání se věnoval i po nucené přestávce
způsobené 2. světovou válkou. Již v létě 1945 patřil mezi zakládající členy nově
ustanoveného aeroklubu Hořice v Podkrkonoší. Stal se prvním náčelníkem jeho
plachtařského odboru a jeho prvním instruktorem bezmotorového létání schváleným
ústředním Českým národním aeroklubem. Jako jeden ze dvou prvních hořických letců
splnil výkonnostní podmínky pro udělení plachtařského odznaku C, který tehdy
znamenal již skutečně pokročilého plachtaře (podmínky vyžadovaly let
bezmotorovým letadlem, při kterém nesměla výška letu klesnout pod výšku místa
vzletu po dobu nejméně pěti minut – tehdy se vzlétalo ze svahu pomocí
napruženého pryžového lana, takže let nad výškou místa vzletu nebyl zdaleka
samozřejmostí). Jeho intenzivní zájem o létání se projevil nejen vlastním
létáním a instruktorskou činností, ale i funkcí rozhodčího na závodech a
organizační činností. A to nejen v domácím aeroklubu, nýbrž i prací na
celostátní a mezinárodní úrovni, kdy byl předsedou plachtařské komise
československého aeroklubu a československým zástupcem v Mezinárodní plachtařské
komisi Mezinárodní letecké federace.
Spojení povolání se zálibou se promítlo do spoluautorství příručky Matematika a
fyzika pro sportovní letce.
Aktivní letecké a posléze funkcionářské činnosti se věnoval až do pozdního věku
a živý zájem o letecké dění jej neopustil ani na sklonku života.
Zdroj:
jicinsky.denik.cz
Aeroklub Hořice prosí o zapůjčení historických fotografií a jiných dokumentů s
vazbou na létání na Hořicku. Kontakt 724 359 327.